Jerry Cantrell o přátelství s Eddiem Van Halenem a vzácné kytaře, která zmizela téměř na 20 let

Příběh o získání supervzácné kytary Music Man se pro Jerryho Cantrella stal eposem dlouhým téměř dvě desetiletí.

Existuje všeobecný názor, že někteří kytaristé by se nikdy neměli setkat se svými idoly. Přesně to se stalo Marku Knopflerovi, když pracoval s Bobem Dylanem na albu Infidels v roce 1983. Ani seznámení Eddieho Van Halena s jeho inspirací – Erikem Claptonem – nedopadlo příliš dobře.

Ale v případě kytaristy Alice in Chains Jerryho Cantrella vše dopadlo jinak. Jeho přátelství s Eddiem Van Halenem, které začalo v 90. letech, se ukázalo jako skutečné – vřelé, živé a inspirativní. Tento příběh měl však i stinné stránky: nejhorší koncert v Cantrellově kariéře a krádež unikátní elektrické kytary, kterou mu daroval sám Eddie.

Nejhorší koncert kvůli přítomnosti idola

Na začátku 90. let se skupina Van Halen připravovala na rozsáhlé turné na podporu alba For Unlawful Carnal Knowledge. Zpěvák Sammy Hagar osobně vybral Alice in Chains jako předkapelu. V té době skupina rychle získávala na popularitě a Hagar po zhlédnutí klipu doslova „onemocněl“ jejich tvorbou Man in the Box na MTV.

Turné odstartovalo v srpnu 1991 a táhlo se téměř deset měsíců. Právě na úplném začátku tohoto turné zažil Cantrell, slovy jeho vlastních, nejhorší vystoupení ve svém životě – a příčinou nebyl zvuk, ne publikum ani únava, ale Eddie Van Halen.

„Když jsem poprvé potkal Eddieho, už jsem se chystal na pódium. Stál přímo u mého scénického prostoru, vedle byla Valerie [Bertinelli] a ona měla v náručí malého Wolfieho. Ed s kytarou se klidně rozehrával, běhal stupnice a říkal: „Hej, jak se máš?”. A já si v hlavě myslel: „Vy to myslíte vážně?””.

Nervové vypětí bylo tak silné, že Cantrell zcela ztratil koncentraci.

„Byl to asi nejhorší koncert v mém životě. Nemohl jsem dostat z hlavy myšlenku: on je přímo tady. Nemohl jsem se soustředit a jen jsem čekal, až to všechno skončí”.

Přátelství, kulečník a „Hádej riff“

Naštěstí se po tomto nešťastném večeru všechno změnilo. Vzrušení zmizelo a mezi hudebníky vzniklo skutečné přátelství.

„Potom se všechno stalo normálním a spřátelili jsme se. Pokaždé, když Ed přijel do Seattlu, stavil se pro mě. Šli jsme hrát kulečník, na koncerty nebo jsme jen seděli u něj v hotelu a celou noc jsme hráli „hádej riff””.

Dárek, který zaplnil garáž

Když turné skončilo, Cantrell plně pocítil legendární štědrost Eddieho Van Halena.

„Vrátil jsem se domů a bydlel jsem tehdy s naším manažerem Kellym Curtisem a jeho ženou Peggy. Řekl mi: „Vítej doma, turné bylo skvělé, teď si můžeš odpočinout... mimochodem, nemohl bys uklidit věci z mé garáže? Už několik měsíců tam nemohu zaparkovat auto””.

Ukázalo se, že Eddie doslova zavalil Cantrellovu garáž vybavením. V době vrcholu spolupráce Van Halena s Music Man dostal Jerry skutečně královský dárek: dva zesilovače 5150, čtyři reproboxy a dvě firemní kytary Music Man, z nichž jedna byla v barvě Translucent Blue — odstínu určeném výhradně pro Eddieho blízký kruh.

„Stál jsem v té garáži, naplněné až po okraj, a snažil se pochopit, co se děje. Typu: „Oukej... Eddie Van Halen právě zaplnil mou garáž kytarovým vybavením””.

Krádež ve studiu a roky hledání

Téměř o deset let později, v roce 2000, vzal Cantrell tu samou modrou Music Man do studia A&M v Hollywoodu pro nahrávání svého sólového alba Degradation Trip. Právě tam kytara beze stopy zmizela.

„Nikdy jsem nezjistil, co se s ní stalo. Hledal jsem ji roky, snažil se něco zjistit, ale nemohl jsem najít ani jednu stopu”.

Nečekaný nález po 18 letech

Teprve v roce 2018, během turné Alice in Chains s albem Rainier Fog, se objevila šance vrátit ztracené. Inženýr a vývojář zesilovačů Dave Friedman, se kterým Cantrell vytvářel zesilovač JJ-100, mu sdělil nečekanou novinku.

„Řekl: „Na Floridě je sběratel, který sbírá Music Man Eddieho Van Halena. Myslí si, že má tvou kytaru””.

Cantrell kontaktoval tohoto člověka a zjistil, že nástroj byl nalezen na internetu 18 let po krádeži.

„Celkem jich bylo vyrobeno 23 kusů. Moje kytara byla modifikovaná — dělal jsem frézování pod Floyd Rose. Ukázal mi fotku a pochybnosti nezůstaly: byla to ona”.

Radost však netrvala dlouho. Sběratel brzy zmizel a později vyšlo najevo, že se snažil nástroj dále prodat.

Návrat domů

Do věci zasáhl jiný sběratel — Greg ze San Diega.

„Zavolal a řekl: „Ten chlap chce prodat mi tvou kytaru za přibližně sedm tisíc dolarů. Zeptal jsem se, kde ji vzal, a on řekl, že jeho otec pracoval v A&M Studios””.

Greg koupil kytaru, přivezl ji ze San Diega a prostě ji dal Cantrellovi.

„Nevzal si ani cent. Prostě řekl: „Je to tvá kytara, chlape””.

Zavolání Eddiemu a poslední tečka

Smíšené pocity radosti a úlevy přiměly Jerryho okamžitě zavolat Eddiemu Van Halenovi.

Odpověď byla typicky eddieovská:

„Jsem moc rád za tebe, ale proč se mi tohle nikdy nestane? Nikdy nedostávám své věci zpět”.

Na což Cantrell odpověděl s úsměvem:

„No protože ty jsi Eddie Van Halen. Já bych taky nic nevracel”.